Obyčejný ředitel

Někdo je obyčejný - je to skutečně málo? Dnes si chci pohrát s tímto slovem a spojit jej s ředitelem školy.

Už dlouho jsem neměl v rukách Čapkovu noetickou trilogii, ale o víkendu při klidném chalupovém rozjímání mi přišlo na mysl slovo OBYČEJNÝ.

Ano, obyčejné slovo obyčejný. Čapek jej využil v názvu jednoho dílu trilogie – Obyčejný život, mnozí četli snad nejen k maturitě. Co to vlastně znamená, když je něco obyčejné? Běžné, typické, ale také nevyčnívající, normální, někdy méně kvalitní, pokud použijeme protiklad obyčejné x výběrové. Nebo třeba průměrné, kdo ví.

Půjdu na tenký led a zkusím slovo obyčejný spojit se substantivem ředitel. Kdo je to obyčejný ředitel? Ten, kdo dělá svoji práci průměrně či neúplně? To tedy ani náhodou. Řeknu-li obyčejný ředitel, myslím toho poctivého, pro většinu lidí neznámého, přitom ve své obci známého a uznávaného člověka, který se věnuje škole a jejím dětem, pracuje s rodiči i zřizovatelem a vůbec žije svojí školou. Jen mu nezbývá čas, energie a možná ani chuť vstupovat do velikých debat, jezdit do krajského města či přímo do Prahy, cpát se do rozhlasu nebo televize a komentovat tam vše od chování dětí po rostoucí ceny králičích kožek. Dělá tím hůře svoji práci?

Cítíte stejně jako já, že tomu tak není. Základním rybníkem každého ředitele je přeci jeho škola, jeho tým, jeho děti, rodiče, obec. Obyčejnost se najednou mění na pracovitost, poctivost, autenticitu a vůbec se tedy nejedná o obyčejné slovo.

Vašku, proč tato úvaha? Je potřeba se věnovat také těm obyčejným ředitelům. Těm, kteří dosud nepřetekli svoji školu a ani to možná nemají v plánu. Protože chceme-li kultivovat ředitelský terén, musíme pracovat s těmi obyčejnými, podporovat je a ukazovat jim cestu. Stejně tak, jak je špatné selektivní příprava žáků a jejich rozdělování, je špatná selekce ředitelů. Stejně tak, jako je jednoduché si vytáhnout z terénu děti ze slušných a zabezpečených rodin a vytvářet iluzi kvalitního školního prostředí, je jednoduché vytáhnout zralé ředitele ochotné na sobě pracovat a tvrdit, že takto mají jít a růst všichni. Jenže potom se na konferencích a v projektech potkávají stále ti samí a ostrůvky pozitivní deviace se nespojují.

Musíme pracovat se všemi řediteli, tedy i s těmi obyčejnými. Nebojme se toho slova, naopak.