Cena vlastního dítěte

Pokud je pro některou dnešní mámu její dítě přítěží a nechce mu věnovat svůj čas, je něco hodně špatně…

Kolikrát jsem poslední dobou slyšel od psychologů, speciálních pedagogů či učitelek mateřských škol, že děti přestávají mluvit. Ne že by úplně oněměly, tak zlé to ještě není, ale začínají mluvit později, slovní zásoba přibývá pomalu, o správné výslovnosti ani nemluvě.

Čím to může být? Vždyť slova sestavená do vět a logických celků nám dávají k dispozici nástroj nekonečných možností a variant, jak vyjádřit svoje myšlenky, pocity, touhy, přání. Můžeme se na někoho obrátit, zavolat, zakřičet při blížícím se nebezpečí. A přitom s tak dokonalým nástrojem zacházíme až macešsky, proč jinak by jej děti nechtěly používat, viďte.

Vracel jsem se z pracovní návštěvy jedné mateřské školy na druhé straně města, bylo tedy potřeba přesednout z vlaku do vlaku. Měl jsem štěstí, v obou příměstských vlacích byly mladé mámy s kočárky, v nichž měly svoje děti. Krásné a zvídavé, jako jsou všechny děti batolecího věku.

Bohužel i jejich mámy měly něco společného. Mobilní telefon, jehož obrazovka v krátkých intervalech mámy pohlcovala natolik, že pro ně svět neexistoval, viditelně i včetně jejich dítěte. Každé z dětí si chtělo povídat s nejdůležitější osobou svého života, se svojí maminkou. Ta je vůbec nevnímala a podle krouživých pohybů ukazováčku jste mohli tušit, že algoritmy umělé inteligence chystají přesně na míru další dávku zajímavých, chytlavých, ovšem zcela zbytných a zatěžujících informací. Poznám, když někdo hledá jízdní řád, jízdenku či cestu, o tyto případy nešlo ani náhodou. Z Masarykova nádraží k nám to trvá přes dvacet minut. Některé mámy vydržely na své na jakékoli či impuls čekající dítě nekouknout, natož promluvit celou dobu! Příležitost mluvit se svým dítětem a rozvíjet tak jeho řeč nevyužila ani jedna z těch sedmi maminek. Přiznám se, že si ani nevšimly mé nezdvořilosti, občas si podobné chvíle fotím, abych na seminářích či setkáních s rodiči mohl ukázat příklad inspirativní praxe.

Moje zkušenost se bohužel kryje s poznatky učitelek a učitelů u zápisů do škol, mnoha dětem není rozumět. Na řešení a zlepšení mluvy našich dětí není potřeba vlastně mnoho, rozhodně ne jakékoli peníze, odborníci či projekty. Jen chuť, zájem být se svým dítětem a snad i překonání mnohdy jasně patrné závislosti na sociálních sítích. Mám si myslet, že za to mámě její dítě nestojí?