Jako první je třeba změnit společenskou atmosféru. Skoncovat s názorem, že každé dítě musí být maturant. Je třeba více cenit nadání k řemeslné zručnosti. Aby se člověk nestyděl o sobě přiznat, že je zedník, instalatér, tesař, pokrývač, soustružník, frézař a to bez maturity. Dítě se vzdělává v kolektivu. Každá parta má svého lídra. V dětském věku pro jeho volbu platí zákon divočiny a dominanci ve třídě převezme nejsilnější a nejagresivnější jedinec. K němu se přimknou submisivní žáci a o třídní atmosféře je rozhodnuto. Děti je třeba co nejdříve rozčlenit na vzdělatelné a na rukodělné. Po vzdělání toužící budou mít na vstřebávání informací klid. Ti druzí nebudou muset mindráky ze špatných známek kompenzovat agresivitou vůči nadanějším, protože budou v kolektivu sobě rovných. Od šesté třídy bych hůře vzdělatelné zařadil do učebního procesu. Tři dny v týdnu v provoze a dva dny v učilišti.