Věřím, že Sókratés a jeho dialog nikdy z módy nevyjdou.

Problém je i v tom, jak na učitele nahlíží společnost. Kolikrát mi tady mnozí diskutéři jedovatě řekli: "Paní učitelko." Ačkoli pár let neučím. Ne proto, že bych neměla ráda práci češtinářky, ale proto, že jsem se poprala se systémem a ředitelé se mě bojí.

Asi nejtrefnější poznámku jsem četl nedávno na jedné učitelské platformě..."Připravujeme děti na svět, který už dávno neexistuje". Tam je za mou maličkost celá pravda o našem vzdělávacím systému. Možná na tom průvodcovství místo učitelského drilu něco bude....

Přinejmenším část učitelů by mohla pocházet z různých fakult, nikoli primárně zaměřených na pedagogiku. Ale jako chudší postkomunistic. země potřebujeme regulovat školství napojené na veřej. peníze; regulují to určitými nástroji i bohatší země (SRN, Švýcarsko, Nizozemí): síť uznaných veřej. škol, počet studentů určitého zaměření (podle kvalifikov. odhadů vývoje pracov. trhu - aby za drahé peníze nevznikala nadměrná nezaměstnanost). Mj. je třeba u nás regulovat vysoké školy, nejdražší fakulty (např. ty lékařské), vč. výzkumu a vědy - to stojí hodně peněz, rozumné země podporují výzkumné projekty nikoli podle přání fakult a dalších institucí, ale podle objektivizované potřeby společnosti. Dnes se více preferuje mezinárodně vedený výzkum, je to levnější a jde o koncentraci nejchytřejších mozků. Nevymýšlí se duplicitně to, co už jinde mají posunuté dál.