Velikonoční poselství aneb Ti stejní lidé

Víme dlouho, že panská láska po zajících skáče, o chození s pány na led psal Karel Havlíček Borovský před více než 150 lety...

Není dlouho po Velikonocích, proto snad čtenáři dovolí krátkou reminiscenci. Když jsem poprvé před lety spojil ředitelskou praxi s velikonočním příběhem, cítil jsem rozpačité reakce a trochu nechápající výrazy. Po jisté době ale kolegové přicházeli sami s vlastní interpretací i s tím, že chápou, o čem jsem to mluvil.

Tedy krátce. Poslední neděle před Velikonocemi zove květná či palmová – snad podle palmových listů, jimiž lidé mávali vítajíce Ježíše a jeho partu při příjezdu do Jeruzaléma. Stačilo pět dnů a titíž lidé stádně křičeli jeden přes druhého: „Ukřižujte Ježíše a pusťte nám kamaráda Barabáše…“ Ti stejní lidé v neděli vítali a tleskali, následující pátek nepřáli nic víc, nežli smrt. Ti stejní lidé.

Je to jiné po dvou tisícovkách let, kdy zajímavá paní ředitelka postaví na nohy skomírající málotřídní školu, za tři roky znásobí počet žáků a prakticky zachrání budoucnost obce, aby se při jarním konkurzu dozvěděla, že se s ní dále nepočítá? Řekli jí to ti stejní lidé, co jí dříve lákali.

Nebo aktuální neuvěřitelná kauza z minulého týdne. Ředitel pověřený před COVIDEM řízením jedné z největších základních škol v okolí začínal v době totálního rozvratu tehdejší školy, bez zástupce ředitele a řady učitelů. Vytvořil a stabilizoval učitelský sbor, dostavěl zázemí s velikou sportovní halou a po vyhraném konkurzu jeho zřizovatel konkurz zrušil s tím, že o pana ředitele vlastně nestojí! Ano, čtete dobře – konkurzní komise složená z hodně přísných a kritických lidí pana ředitele doporučila na prvním místě. Není lehké být ředitelem, ale také není lehké být zřizovatelem, pokud si z Velikonoc pamatuje pouze postavu Piláta.

Nejsou to ojedinělé velikonoční příběhy. Že panská láska po zajících skáče, víme dlouho, o chození s pány na led psal Karel Havlíček Borovský před více než 150 lety. Vím, škola svým způsobem patří zřizovateli. Jen přemýšlím o tom, zdali máme tolik osobností do ředitelských židlí, že s nimi můžeme takto zacházet. Česká školní inspekce již dlouhou dobu tluče do bubnu, že zájemců o tuto krásnou práci ubývá. Velikonoční podobenství spojené s popsanými příklady bohužel situaci nezlepší…